16. kapitola - O dvě semetriky méně
V dobré náladě, kterou způsobilo náhlé zjevení Rastyho, se převleču do kraťasů, protože už začíná být docela teplo, a zvesela pozdravím Kiku s Klárou, které se okolo deváté ráno vyhrabou ze stanů mezi prvními. Obě kroutí hlavou nad mou dobrou náladou hned po ránu, a když jim řeknu, co se stalo na Hostýně (ovšem jenom to se zmizením Rastyho) komentují to slovy:
„Ten pes není tak blbej, jak se zdá.“
Neurazím se, na to mám dost dobrou náladu. A nemůže mi ji zkazit ani Honza, který prohodí něco na ten styl, že aspoň by byl od toho čokla klid. Odměním ho jen neslušným gestem, kterým mu ukážu, kde ho, i jeho názory, mám. Škoda slov, že… Blbec zůstane blbcem.
„Takže!“, zvolá Šimi, když se, už všichni probuzení, sesedneme kolem ohně a každý dle své chuti posnídá. „Plán je takový“, začne zvučným a autoritativním hlasem. „Jelikož si někteří stěžovali, že moc utrácíme za cestování vlakem, dnes pojedeme vlakem pouze do Spytihněvu, je to odsud přímo, žádné přestupování. No a odtamtud se vydáme na pěší túru směr Buchlov. Ať to taky trochu vypadá jako tramp, a ne jako projíždění železničních tratí ČD. Které jsou už tak v dost zuboženém stavu…“
Pár lidí se zasměje, Jája s Pájou konsternovaně vykřiknou.
„To si děláš srandu, ne??!“, vyjeknou unisono.
„Víš jak se to ze Spytihněvu daleko??“, pokračuje jenom Jája.
„To, náhodou, vím zcela přesně“, prohlásí hrdě Šimi. „Když se budeme držet turistických cest a nezabloudíme, je to 21 kilometrů. Což si myslím, že bychom mohli za ty čtyři hodinky chůze, žádné flinkání a kňourání že chcete pauzu, stihnout. Po cestě si zajdeme na oběd. Ubytujeme se v kempu pod Buchlovem a zítra ráno si zajdeme na prohlídku, abychom se taky trošku zkulturnili.“
S tímhle plánem jsem spokojená, stejně jako většina party. Námitky má jen Jája a Pája, jak jinak. Nijak mně to nepřekvapí, a jak je vidět, ani nikoho jiného.
„Klidně můžete jet vlakem až na hrad, když jste takové lemry“, pokrčí rameny Kuba a ty dvě ho jen prudce sjedou pohledem.
„To víš, že jo. Takovou radost ti neuděláme“, prskne povýšeně Jája.
Kuba se jen rozesměje. Ty dvě na něj civí, jako tele na nový vrata…
„Upřímně, je mi úplně fuk, jak pojedete, nebo jestli s námi vůbec půjdete. Vám totiž vůbec nedochází, proč vás sebou vůbec táhneme“, vysvětlí, když ho veselí přejde.
Kluci se na sebe podívají a Šimi se jenom zazubí: „Jsou úplně vygumované, nedojde jim to.“
Nemám tušení, o co tady kráčí a při pohledu na ty dvě se utvrdím v tom, že ani ony nemají nejmenší páru, o čem Kuba mluví. Vědoucí pohled zachytím snad jenom u Kiky. Musím se ji potom zeptat, zařeknu se.
„Vlezte mi na záda! Všichni!“, prskne Jája.
„Tak slečna ráda ze zadu“, pospíší si Radim s trefnou poznámkou.
„A ještě k tomu grupáč!“, dá se slyšet taky Šimi, jak jinak. Jeho průpovídky k němu tak nějak neodmyslitelně patří.
Obě po nich střelí vražedné pohledy.
„Jste jenom nadržený prasata! Na žádnou pěší tůru s vámi nepolezu!“, zasyčí Jája.
„Ale no tak, snad bys mně v tom nenechala!“, přitočí se k ní Radek a obejme Jáju kolem pasu. „Vždyť to s námi bylo pěkný, nebo ne?“, ztiší hlas, ale já ho i přesto slyším. „A hlavně se mnou, ne?“, ztiší hlas ještě víc, přitiskne si ji k sobě a skoro romanticky políbí. A ona se nechá. Její ‚obětavé‘ dvojče okamžitě zasáhne. Chytí ji za ruku a prudce od Radka odtrhne.
„Nebuď blbá, Jaruno!“, osloví ji ne příliš lichotivě pravým jménem. „Jedeme pryč! Tihle imbecilové nám za to nestojí!“, rozhodne za obě. Jája se jenom nerozhodně podívá na Radka, ten na ni mrkne a na Jáji je vidět, že by nejraději poslala svou sestru někam, a zůstala tu s ním. Pája naopak sjede všechny přítomné vraždícím pohledem, a zastaví se u mě.
„Gratuluju! Hůře sis vybrat nemohla! Však ty ještě budeš litovat…! Ale i tak přeju hodně štěstí!“, odsekne ironicky. Neodpovím. Co ji taky na tohle říct, že? Zbytečná námaha…
Obě dvě se zvednou, sbalí si poslední věci do svých krosen a chtějí bez rozloučení odejít. Jediná Klára se je pokusí zastavit.
„Holky, co blbnete? Kam jdete? Vždyť nemáte ani stan!“, volá za nimi. Áčko, ve kterém všechny tři spaly, totiž patří Kláře.
„Kousek odtud táboří kluci ze třídy“, odpoví Jája a ani se neotočí.
„A nemějte strach, ONI nám azyl určitě poskytnou! A ještě se o nás poperou“, maluje si Pája růžovou budoucnost.
„O tom nepochybuju“, pokývá s hranou vážností Radim hlavou, až mu kšiltovka zakolísá.
Pomalu mi dochází jaký je jejich význam v téhle partě, potažmo i na celém trampu. Totiž: Kuba chodí se mnou. Kazi má oči jenom pro Kristýnu, a jak jsem si stihla všimnout, Filip pokukuje po Kláře.
Z čehož plyne, že ostatních pět kluků se dělí o Jáju s Pájou. Nechápu, že to těm dvěma nedošlo dřív! Nebo došlo, ale nevadilo jim to, což je ještě smutnější. Nejspíš to tak vyhovovalo oběma stranám. Kluci měli někoho na nezávazný sex pokaždé k dispozici, a holky nejspíš jejich přízeň těšila. Ale za takovou cenu??
Sice je nemám moc v lásce, ale upřímně mi jich je líto. Osobně si myslím, že by měly i na víc. Na mnohem lepší a hodnější kluky.
Mám sice tyhle kluky ráda jako kámoše, ale takové chování neschvaluju. Přece jenom, ty dvě jsou taky lidi, mají city. A navíc to jsou holky!
Ale zase na druhou stranu… Neměly být blbé, a nechat s sebou tak manipulovat. Chovají se jako šlapky, až na ten rozdíl, že ty za to dostanou aspoň pořádné prachy.
Nikdo už nemá snahu je zastavit, Kika se raduje, že nemusí spát s Yetim v jednom stanu a domluví se s Klárou.
Yeti se cití ukřivděný, prý co provedl, že s ním nechce spát.
„Chrápeš“, je Kika okamžitě hotová s odpovědí.
„Hej, za to já nemůžu“, hájí se přes náš smích. „Ukaž mi kluka, který nechrápe!“
„Kuba“, triumfuju okamžitě. A je to pravda, spinká jako miminko.
Kuba se usměje a za odměnu mně políbí.
„Zrdákyně“, přivře Yeti zlostně oči a namíří na mně prst. V koutcích mu ale cuká smích. Já na něj jenom vypláznu jazyk a víc se přitisknu ke Kubovi, který sedí hned za mnou a dělá mi rádoby opěradlo.
Položím si hlavu na jeho vypracovaný hrudník a cítím, jak mu pravidelně bije srdce. Skloní se ke mně a bez ohledu na ostatní kolem se další dvě minuty líbáme.
Když už jsou hlášky ostatních k nevydržení, neochotně ale se smíchem se od sebe odlepíme. Oči všech jsou upřené na nás, pokračují v hláškách a já si všimnu Rastyho, který sedí kousek od nás. Pohled upřený na nás, a hlavu roztomile nakloněnou na stranu. Zřejmě se diví, co to jeho panička provádí. Rozesměje mně to.
Poklepu dlaní na trávu vedle mě a on s nehraným nadšením vyskočí na nohy a s vrtícím ocasem se rozběhne ke mně. Spokojeně sebou plácne vedle moji natažené nohy a hlavu mi položí do klína, abych ho mohla drbat.
S Kikou se ocitnu sama až za další půl hodinu, kdy jsme sezení ukončili, a my se setkaly v umývárně.
„Kiko, ty víš něco o Jáje a Páje? Proč se k nim kluci takhle chovají? Nechápu to“, přiznám se, když si před zrcadlem stahuju ofinu nahoru a sepnu dvěma sponkami.
„No, je to trochu složitější, ale hlavní je, že jsou to blbky. Kluci si je všichni prostřídali, vždycky když měli chuť na sex, byly tady. Svolné a k mání. Kluci ale stejně říkali, že je to jenom takový čin z nouze, ze v posteli jsou nemožné“, řekla jakoby mimochodem a dál si přejížděla řasenkou svoje už od přírody husté černé řasy. A mně tížila jedna otázka.
„Spal s nimi i… i Kuba?“, zeptala jsem se opatrně.
„Věděla jsem, že se na to zeptáš“, usmála se Kika a zašroubovala víčko od mascary. „Ano, spal. Ale jestli tě to uklidní, bylo to dávno před tím, než jste se vy dva potkali. Těsně než odjel poprvé do Anglie“, řekla.
Vlastně… co jsem vůbec čekala? Že celých svých dvacet let prožil jako mnich?! Vzpamatuj se, Lucie!
„Ale stejně to nechápu…“, zakroutila jsem hlavou. Kika na mě jen tázavě pohlédla. „Vždyť nejsou nějak extra krásné… Proč to nezkusili na tebe nebo na Kláru? Vždyť jste přece mnohem hezčí!“
Kristýnu tím jenom rozesměju.
„To si piš, že to zkoušeli. Kdyby se do tebe hned Kuba nezakoukal, byla bys na řadě taky. Takhle jim ale Kuba řekl, že jestli se tě dotknou, rozbije jim hubu. Kámoš, nekámoš…“, vysvětlí mi a já na ni zůstanu civět s otevřenou pusou. Nevím, co jsem čekala, ale tohle rozhodně ne.
„To je jejich takzvaný Přijímací rituál. Když do party přijde nějaká nová holka, jako první se jí snaží dostat do postele. Zkoušeli to na mne, Kláru i na Jáju s Pájou. Ty dvě jim daly okamžitě. A všem. Proto si je kluci automaticky přiřadili do skupiny DÁRCŮ. Já i Klára jsme je odpálkovaly pěkně daleko. A tak si nás zařadily mezi KÁMOŠKY. Jednoduchý“, pokrčí s úsměvem rameny.
„Pěkná hierarchie“, pochválím je, stále ještě mírně v šoku. „A ty… spala si vůbec s někým z party? Třeba s Kazim?“, zeptám se a doufám, že ji tím neurazím.
Ona se na mně jenom podívá.
„Ne. Nespala jsem s nikým. Jsem panna, víš?“, usměje se.
Vykulím na ni oči. „Vážně? Ale… no neříkej mi, že jsi…“
„Ano, měla jsem možnost. Ale jednak bych hned byla přiřazená mezi DÁRCE a jednak si to chci nechat pro toho pravého“, usměje se na mně a já nestačím zírat. Že by existovala v dnešní době holka, která je šestnácti ještě panna a schovává si to pro toho pravého??
Všechny moje spolužačky se toho „zbavily“ hned jak to bylo možné, nejlépe ještě v den svých 15 narozenin. Některé dokonce ještě dřív. Já jsem byla více méně jedna z posledních. Přišla jsem o to poměrně nedávno a to pár dní před mými 17 narozeninami.
„To je hezké“, podpořím ji jako správná starší sestra. „Kazi bude mít určitě radost“, mrknu na ni a pocuchám ve vlasech, načež nestačím uhýbat před jejíma rukama.
„Ty! Však počkej!“, volá za mnou a slibuje mi nemilosrdnou pomstu, ale to už vyběhnu z umývárny a po pár metrech vpadnu přímo Kubovi do náruče.
„Brzdi závodníku!“, rozesměje se a já ho vlivem dobré nálady dlouze políbím. „Co se děje, ty divoško?“, diví se mé přítulnosti.
„Nic, co by se dělo“, zaculím se, vyhledám jeho dlaň a propletu svoje prsty s jeho. „Jdeme balit, ne?“, řeknu a vedu ho k našim věcem. Když jsem odcházela do koupelny, byly rozházené všude kolem. Teď však byly pěkně všechny sbalené a obě naše krosny stály vedle sebe, opřená jedna o druhou.
„Překvapení“, zašeptá mi Kuba do vlasů. Já se k němu otočím čelem.
„Jsi úžasný!“, ujistím ho a znovu ho políbím. Tentokrát chci polibek zkrátit, ale on mně převeze, chytí za týl a nepustí, tudíž se líbáme mnohem déle, než jsem počítala. A nestěžuji si!
Je to naprosto úžasné! Propadám se někam do neznáma, všechno kolem se zatočilo a hned na to zmizelo neznámo kam. Vnímala jsem pouze Kubu a ten nádherný polibek.
„Nesežerte se!“, ozve se znechuceně Honza. Ale já ho nevnímám! Kuba se sice chce odklonit a ukončit polibek, ale já mu to nedovolím. Zabořím mu prsty do jeho vlasů a přitáhnu si ho zase zpátky k sobě. Kluci kolem zahučí a Šimiho to rozesměje.
„No tak, mějte trochu úcty! Děláte Honzovi chutě!“, ozve se Radim.
Tohle mně zajímá, s úsměvem se od Kuby odtáhnu a podívám se na Honzu.
„Klidně mohl odejít a Jájou a Pájou. Nikdo ho nenutí se na nás dívat“, řeknu a vysloužím si tím ne zrovna záviděníhodný pohled.
„Tebe se taky nikdo neprosil, aby ses k nám nastěhovala a vetřela se na tenhle tramp!“, zasyčel nenávistně.
Pak už to šlo ráz na ráz. Kuba mně pustil, dvěma kroky byl u Honzy a dobře mířenou ranou ho pěstí srazil na zem. Chytil ho za tričko a i přes to, že je Kuba o hlavu menší, se k němu sklonil a zlostně zasyčel:
„Mohli bychom se hádat, KDO je tady ta vtěrka, kreténe!“, zavrčel výhružně.